Tři bubny

Na severní straně obce se zvedá kopec, zvaný Tři Bubny. Stojí zde kostel sv. Jiří, bývalá hájovna, hostinec a hospodářské stavení. Kostel i domy se nacházejí při křižovatce cest Chrudim–Řestoky–Chrast a Kunčí–Orel–Kočí.

Francouzská silnice

Stará cesta z Chrudimi do Řestok kolem kostela sv. Jiří je vzpomínána již v roce 1596, kdy tudy táhlo od Chrudimi vojsko Viléma Trčky do Uher proti Turkům. O rok později se o cestě již psalo jako o silnici, což znamená, že byla dostatečně široká a dobře sjízdná. Později byla nazývána „francouzská“, protože tudy táhli Rusové i Francouzi v napoleonských válkách.

Název podle krčmy Tři Bubny

Dříve se místo poblíž kostela nazývalo jen jako kostel sv. Jiří. U kostela byla patrně jen poustevna, o níž existuje záznam z roku 1631, a nic jiného. Později byla zřejmě poustevna přestavěna a bydlelo se v ní. Pojmenování Tři Bubny je poměrně nové. Pochází nejspíše z 18. století. První zápis se jménem „Buben“ se datuje do roku 1712, kdy byla jistá Magdalena Svobodová při křtu zapsána jako „ex Buben“ a její kmotra jako Dorota Fendriška „bubensis“ (bubenská). Zpráva o výslechu nejmenovaného šenkýře z Bubnů před chrudimským soudem z roku 1716 ukazuje, že zde tou dobou existovala krčma s tímto názvem. Název Tři Bubny byl tedy původně pojmenováním hostince. Je zaznamenán i na známé Müllerově mapě Království českého z roku 1720.

Pověst o vzniku jména Tři Bubny je sice mnohem zajímavější, ale nepravdivá. Klade totiž vznik jména do pozdější doby, až do období slezských válek, které vedla rakouská císařovna Marie Terezie s pruským králem Fridrichem II. v letech 1740–1742 a 1744–1745. Pověst praví, že pruský král se utábořil okolo sv. Jiří. V noci se údajně tři rakouští bubeníci dostali k pruskému ležení a začali bubnovat na poplach. Rozespalý král se zalekl, že se blíží velké nepřátelské vojsko, a i se svými vojáky se dal na útěk tak překotný, že ztratil klobouk. Tři bubeníci prý potom zakopali své bubny v kostele pod oltářem.

Valy

V roce 1778 dal císař Josef II. vystavět na obranu proti pruským vojskům valy, které chránily celé návrší s osadou a kostelem. Na opevnění pracovali poddaní z různých panství chrudimského kraje. Byla to těžká práce a spěchalo se na ni, proto zde pracovalo najednou až několik set lidí. V květnu císař obhlédl terén a v červenci už byly valy hotové. Mohutné opevnění obepínalo ve třech odděleních na severní, východní a jižní straně skoro celé návrší. Dosahovalo výšky 6 m a nahoře bylo opatřeno dřevěnou palisádou. Nakonec se však u valů nebojovalo, protože v říjnu se pruská vojska z Čech stáhla a v březnu 1779 byl uzavřen s Pruskem těšínský mír. Této válce se říkalo pro její krátké trvání „bramborová“.

Valy byly ještě v polovině 19. století ve velmi dobrém stavu, pak ale postupně mizely. Místo udělalo dojem na básníka Jaroslava Vrchlického, který mu věnoval báseň U Tří bubnů. Velkým zásahem do valů bylo jejich přerušení při stavbě silnice z Orle do Kočího v roce 1903. Východní část valů byla potom zachráněna roku 1923 prohlášením za přírodní a historickou památku. Nejlépe se zachovala jihozápadní část.