Pomník padlým

Divadelní spolek

Z první světové války se ke svým rodinám nevrátilo šestnáct orelských mužů. Aby obec řádně uctila jejich památku, zasadili se Antonín Suchý z č. 21 a Josef Dušánek o pořízení pomníku. V prvé řadě přišli na to, jak opatřit potřebné peníze – divadlem. V září roku 1919 do místního hostince svolali schůzi, jejímž výsledkem bylo založení Divadelního a zábavního kroužku československé mládeže v Orli. Tento spolek během zimy uspořádal několik představení, jež byla stále hojněji navštěvovaná. Slušný výtěžek ze vstupného sice ještě nestačil na zaplacení celého pomníku, ale umožnil již v lednu 1920 objednání jeho výroby z leštěné žuly u hlinecké firmy Baloun a Vápeník. Další prostředky byly získány v obci sbírkami. Konečná cena díla činila 4 230 korun.

Přípravy pokračovaly. Obecní rada vybrala pro pomník místo v centru obce před školou. V červnu 1920 byli členové spolku lámat kámen potřebný pro základy pomníku. Kámen daroval správce velkostatku v Zaječicích V. Stoupa. Dopravu zajistili místní občané F. Hudec z č. 28 a F. Zítko z č. 43, zednické práce provedli zdarma J. Vaško, J. Pluhař, E. Souček, J. Florián a F. Klesal. Hotový pomník potom přivezli z nádraží J. Brych, F. Hudec a J. Nepivoda.

Odhalení pomníku

Slavnostní odhalení pomníku se konalo 4. července 1920 za velké účasti občanů z Orle i okolí. Místní učitel Karel Mazuch pronesl projev. Na konci slavnosti zazněla hymna a průvod se odebral do Bažantnice, kde následoval koncert a vystoupení mládeže. Z příjmu ze slavnosti se podařilo nejen doplatit účet zhotovitelské firmě, ale kromě toho bylo tisíc korun rozděleno vdovám a sirotkům, dalších tisíc korun bylo určeno na úpravu pomníku a jeho okolí a pět set korun zůstalo spolku, který se o pomník dál staral.

Další činnost spolku

Spolek, v září 1920 přejmenovaný na Podpůrný a vzdělávací spolek Karel Havlíček Borovský v Orli, pokračoval v činnosti až do nacistické okupace v roce 1939. Pořádal slavnosti, plesy, finančně podporoval chudé děti, vdovy, sirotky a další potřebné. V polovině třicátých let sdružoval okolo stovky členů.

Trvalá vzpomínka

Organizátoři budování pomníku si přáli, aby pomník sloužil jako připomínka dalším generacím. I po stu letech tak můžeme na pomníku číst jména padlých a zemřelých v první světové válce, jejich data narození a číslo pluku, kde sloužili. Najdeme tam také po druhé světové válce přidaná jména dvou orelských mužů, kteří zahynuli v nacistickém vězení.

V době budování pomníku vypadalo místo před školou jinak než dnes. Prostor byl volnější, bez dětského hřiště a nesrovnatelně klidnější. Proto byl pomník v červenci roku 2020, sto let po odhalení, přestěhován na nové místo naproti obecnímu úřadu. Zde je pro pomník dostatek prostoru, což umožnilo také okrasnou výsadbu v jeho okolí.