Základní škola v Orli - dějiny do roku 1950

První zmínky o škole

První zprávy o výuce v Orli, nikoli zatím o škole, pocházejí ze 17. století. V roce 1617 totiž ve své závěti určil majitel Orle Jindřich Dobřenský z Dobřenic, že se má jeho potomkům dostat vzdělání a že mají cestovat. V roce 1649 byl jejich učitelem Martin Přeštický. Další zajímavá zmínka v pramenech je z roku 1689. V chrudimské matrice je v zápisu o křtu dítěte z Orle učiněn záznam o jeho kmotře Anně kantorce (Anna cantorissa) z Orle. Nicméně první důkaz o existenci orelské školy představuje až dokument arcibiskupské konzistoře z roku 1700. O 82 let později se ve zprávě arcibiskupské konzistoře o farách v kraji chrudimském o stavu orelské školy a škol v okolí uvádí: „V Chrudimi jest škola dobrá a bude ještě lepší. V Kočím málo znamená. Škola v Slatiňanech jest velice zanedbaná. Škola v Orlu jest prostřední. Škola v Třibřiších jest velice bídná.“

Učitelský rod Kábelů

V roce 1737 je uveden jako držitel zádušního pole u kostela svatého Jiří na Třech Bubnech Matěj Kábele. Jeho syn Jan zahájil v Orli dědičný učitelský rod, který pokračoval až do roku 1855, kdy zemřel Janův vnuk František Kábele. Za jeho časů byla školní třída opravdu početná. Kupříkladu roku 1839 chodilo do školy 64 žáků z Orle, 32 z Kunčí a 19 z Vlčnova. Škola sídlila v obecním domku č. 14, kde byl zároveň i byt učitele.

Školská reforma Marie Terezie

Až do školské reformy Marie Terezie byla úroveň škol velmi nízká. Školní docházka dětí byla nepravidelná a učitelé si museli obstarávat ještě jiný výdělek, aby se uživili. Tereziánská doba přinesla podstatné změny. V roce 1774 byl totiž vydán Všeobecný řád školní, který obcím ukládal zřizovat školy obecné, tehdy tzv. triviální. Učilo se náboženství s dějepisem, čtení, psaní a počítání. Byly určeny i další podmínky výuky – velikost místností výuky, bydlení pro učitele, kterým se mohl stát jen absolvent tzv. normální školy, učitelův plat a povinná školní docházka dětí od 6 do 13 let. Plat učitele byl malý, a proto bylo dovoleno, aby si učitelé vybírali sobotáles, tedy sobotní poplatky, které žáci, kromě těch nejchudších, přinášeli v sobotu učiteli formou naturálií.

Přestavby původní školy

Orelská škola v č. p. 14 byla v roce 1805 přestavována. Náklad nesla částečně obec – Orel dodala materiál a zaplatila řemeslnou práci mimo práce zednické. Ty vykonal sám učitel a přidal také dřevěný materiál. Dopravu zajistily obce Vlčnov a Kunčí. V roce 1828 byla škola znovu přestavěna, ale obec materiál tentokrát nedodávala. Ten poskytla nasavrcká vrchnost, zatímco práce byla placena Orlí a Vlčnovem. Později ke krytí nákladů přispíval chrudimský magistrát.

Škola byla chudá a v bídném stavu. Významnou pomocí byly dary, např. obrazy nebo dřevěné rámy pro tabule či lavice. V 50. letech 19. století dokonce obci přišel z podkrajského úřadu přípis o nutnosti udělat opravy školy. Výsledkem byla ovšem jen nová podlaha.

Stará škola již nestačila

Od roku 1864 byla zemským zákonem předána obcím pravomoc nad školami a s ní také povinnost starat se o ně. Proto když ve škole přibývalo žáků, vyzýval okresní úřad obec Orel, aby ve škole zřídila ještě jednu třídu a přijala dalšího učitele. Proti tomu se zástupci Orle, Vlčnova a Kunčí postavili. Zdůvodnili to tím, že žáků je sice 128 (ve třídě mělo být nejvíce 80 dětí), ale do školy chodí často jen polovina, často však jen pětina či šestina, protože od jara do podzimu chudí rodiče potřebují děti v hospodářství, v zimě zase spousta dětí nechodí, protože nemá vhodné oblečení. S tím se však nadřízený úřad nespokojil a žádal urychlení přestavby školy.

Nové školské zákony a vyšší školní poplatky

Zákony z let 1867–1869 zaváděly povinnou osmiletou obecnou školu. Školám byly uloženy úkoly výchovné, praktické i sociální, náboženská výuka ustoupila do pozadí. Zákony mimo jiné určovaly počet žáků ve třídě, nejvyšší učební úvazek a také upravovaly otázky služného učitelů a zvyšovaly školné a tzv. školní přirážky. Proti tomu se zvedl v Orli odpor. Nakonec se poplatky pro učitele musely vymáhat exekučně. Spory okolo plateb pravděpodobně přispěly k tomu, že učitel Eduard Svoboda spáchal ve 44 letech v roce 1873 sebevraždu. Jeho pomník je na hřbitově u sv. Jiří.

Nová budova školy

Od roku 1873 byli převedeni žáci orelské školy, kteří pocházeli z Kunčí, do Slatiňan. Ani tím se však situace s nedostatečnou kapacitou školy nevyřešila, dokud nedošlo v roce 1883 k dlouho požadované výstavbě nové školní budovy, a to podle plánů slatiňanského stavitele Františka Schmoranze. Do roka se stavba dokončila a 1. září 1884 bylo bez jakékoliv slavnosti zahájeno vyučování. Rozpočet stavby činil 13 797 zlatých a skutečné náklady 10 865 zlatých. Nová škola byla trojtřídní, přičemž zpočátku jedna třída sloužila schůzím místních spolků a obecního zastupitelstva. K rozšíření na trojtřídku došlo v roce 1897.

Zdejší učitelé za první republiky

Významnou osobností pro školu i obec byl v letech 1923–1934 Vojtěch Vokřínek. Nebyl jen řídícím učitelem, ale byl také aktivně politicky a společensky činný. Vykonával funkci starosty a byl členem a činovníkem místních spolků. Odešel však na vlastní žádost v roce 1934 po neshodách v obecním zastupitelstvu. Na rozloučenou po svém jedenáctiletém působení věnoval škole bustu T. G. Masaryka, která byla slavnostně umístěna nad školní vchod a symbolicky odevzdána do péče místních spolků. Busta byla odstraněna za nacistické okupace v roce 1941. Jeho práce byla skutečně doceněna až později ve srovnání s jeho nástupcem řídícím učitelem Ladislavem Peclem. Ten musel být totiž odvolán pro nevhodná jednání s učiteli a finanční machinace.

V roce 1937 nastoupil do orelské školy z Chrudimi Rudolf Ságl, který roku 1947 odešel na místo školního inspektora. Byl to kvalifikovaný učitel a výborný klavírista.

Muzicírování ve škole

Orelský kronikář Ing. František Klesal vzpomínal, že za Ságlova ředitelování se ve škole ještě muzicírovalo. Pravidelné schůzky nedělního hudebního kvarteta se prý ve škole konaly až do konce roku 1947. Rudolf Ságl hrál na klavír, Bohuslav Janoušek na první housle, Ing. František Klesal na druhé housle a František Klesal st. na violu. Tehdy učitelé museli být muzikanty. Např. v roce 1923 odešel do důchodu Josef Bednář, poslední varhaník u sv. Jiří. Působil na škole 44 let a z neznámých důvodů odešel do důchodu na žádost občanů. Posledním hudebníkem po roce 1947 byl řídící učitel Karel Liška, který hrál na violoncello.

Mateřská škola do roku 1954

Mateřská škola se v Orli poprvé zřídila na návrh řídícího učitele Rudolfa Ságla v roce 1946. Provizorně byla umístěna ve škole. Od roku 1954 pak sídlila v č. 35, v bývalém statku, který byl v rámci kolektivizace zemědělství zabaven rodině Kubelkových. Zde školka setrvala až do roku 2020, kdy se přestěhovala do nových prostor v přístavbě k budově základní školy.